Anabelčina malá premiéra (PST: Cedrikova taky)

Dorazili jsme vlakem do Adamova, kde na nádraží nás, tedy spíše Anabelku vyhlížel Cedrik. Netuším jak ji vycítil ještě za zavřenými dveřmi vagonu, ale ihned po jejich otevření dával o sobě vědět hlasitým štěkotem: “Tady sem, tady sem“. Anabelka odpověděla vzápětí po tom co seskočila ze schodů vagonu.

Uvítací formality proběhly rychle a za neustálého vyrušování našich pejsků. Postrkovali se, skákali, poštěkávali nadšením a vzrušením. Myslím, že i když jsme v téhle situaci byli všichni poprvé, nějak jsme vycítili že jsme ve správném okamžiku na správném místě. Bez otálení jsme proto vyrazili na zdejší cvičák. Musel jsem jít s Anabel kus napřed, protože Cedrik, nebyl-li dostatečně vzdálený, docela šílel. Pokaždé když si Anabelka „ucvrnkla“ to musel jít vyšetřit a prozkoumat. Zdál se být spokojený.

Na cvičáku jsme byli úplně sami. Mladí tedy měli naprosté soukromí. Byli jsme napjatí, jak oba novou stuaci a životní premiéru zvládnou. Jak vůbec vědí co dělat a jakým způsobem? Vědí vůbec proč to dělají a co se s nimi děje? Možná jsme byli více vzrušeni než Cedrik s Anabelkou. Zvládnou to?

Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Cedrik párkrát Anabelku čenichem šťouchnul do krku, pár krát na ni naskočil. Jako správná dáma Anabel chvíli odolávala a dělala drahoty. Uskočila bokem, popoběhla jinam. Tak násedoval další a další šťouchanec a další pokus. A bylo to.

Nezkušenost obou aktérů zavdala menšímu problému. Když se oba „svázali“ Cedrik možná polekám nepředpokládaným omezením sebou více škubnul. Anabelka trochu bolestí, trochu strachem začala kňučet a dokonce se po svém partnerovi ohnala zubama. Museli jsme oba uklidnit a utišit Anabelku. Po pár minutách „svázání“ povolilo a oba se dali trošičku vyděšeni, trošičku zmateni do sebeolizování a čištění.

Nechali jsme je ještě chvíli pohrát a chystali se k odchodu. Cedrik domů, my s Anabelkou na hotel.