Apollo jde do Beskyd

    Boje pokračují se stále větší intenzitou. Do her se zapojuje i Anabel a my máme dojem že se jedná o jistou formu výchovy. Děcka poskakují a zavěšují se na Anabelku, ona se po různu ohání, naznačuje výpady, nebo jen tak s otevřenou tlamou na ně jakoby útočí.

    Perou se všichni. Kluci s holkama, holky s holkama i kluci s klukama. Někdy je slyšet zakňučení, někdy i hlasité vyštěknutí. Je to varování že soupeř dosáhl hranice hry, nebo také úlek nad důsledky jednání. Občas slyšíme i varovné vrčení. Hodně to připomíná dokumenty v Tv, kdy kamera sleduje skotačení mláďat nějakých šelem. Tady to však máme přímo na vlastní oči.

    Včerejšek byl pro naši smečku velmi významný den. Přijeli první zájemci o pejska. A hned si vybrali. Náš Apollo bude bydlet pod Beskydami. Budeme to mít tedy blízko a hned jsme zlehka plánovali i možné společné akce.

    Smečka se před zájemci totálně předváděla. Skoro to vypadalo jako by k nim chtěli všichni. Žádný projev obavy či strachu. Žádné couvání před neznámými lidmi. Všichni přímo sršeli sebevědomím. Ostudu si tedy rozhodně neudělali.

    Jinak s přibývajícími zájemci přibývají i příběhy. Dovídáme se proč kdo chce štěňátko a mnohdy ty důvody jsou více než smutné. Z lidí je cítit smutek i láska. Přejeme všem ať se jejich příběhy překlopí v happy end a doufáme že aspoň některým k tomu happy endu pomohou i naše štěňátka.