Den porodu

    ...Anabelka se budila už v noci. Pavla ji šla nechat vyvenčit, a s napětím sledovala nějakou změnu. Nic. Přišla zpět, lehla k posteli a spala další dvě hodiny. Nad ránem jsem ji vzal ven zase já. Situace se opakovala.

    Ráno měla normální teplotu a s chutí zbaštila kalciové tabletky. Trochu se prohrabala v jídle a nyní zase leží na prahu vchodových dveří a funí. Občas dá najevo nepohodlí zakňouráním, ale jinak je ticho jako myška.

    Zrovna jsem si vařil kávu. Stojím v kuchyni, když mne napadl pokus. Vzal jsem dózu s piškoty a zahrkal s ní. Jindy spolehlivý přivolávač všech Samojedů nezafungoval. Pokus jsem opakoval a výsledek byl opět nulový. Vzal jsem dva piškoty a položil je ležící Anabelce před čumák. Trochu je očuchala, ale nechala je ležet. Že by? Že by to tu bylo? Nechutenství, nebo spíše odmítání potravy i pamlsků je jedním ze signálů blížícího se porodu....

Nyní, když píši tyto řádky slyším jak se Anabelka blíží. Přišla ke mně, položila mi hlavu na nohu a čekala na své piškoty.....

---

15:00 …. Anabelka začíná být neklidná, začíná si upravovat místo porodu a také chodí a hrabe v pokoji. Takhle si ustlal v porodnici.

16:00 … Připravuji si na svačinu chléb s taveným sýrem, když uslyším blížící se cupytání. A už je Anabelka u mé nohy. Rozvážně si sedá a upřeným pohledem žebrá o kousek mé svačiny. OK tedy. Utrhuji kousek silně namazaného krajíce a podávám jej Anči. Očuchá ho a hned ho také zbaští. Takže to s tím brzkým roděním nebude tak horké...

19:30 ...Anabelka si vlezla do porodní bedny, nahrabala si pod sebe podložky a lehla si na ně. Trošičku zrychleně dýchá, ale prozatím je v klidu