Druhý pokus

    Druhý den ráno nás před hotelem čekal Cedrik s páničkou a šli jsme na procházku. Zamiřili jsme si to na nedalekou Alexandrovu rozhlednu. Anabelka v předu, táhla jako by se nic nedělo, za námi holky s Cedrikem, který se mohl přetrhnout aby nás dohonil.

Na rozhledně naši pejsci zanotovali koncert pro dva psy a jednoho vlka (Céďa pár krát obstojně a dlouze zavyl), v době kdy jsem je hlídal zatímco holky se šli rozhlédnout z rozhledny. Pohled z ní opravdu stál za to. Pozornost poutalo hlavně samotné město Adamov. Rozkládá se po obou stranách hlubokého údolí (skoro rokle). Zatímco nahoře lidé bydlí, dole mají vše co k životu potřebují. Obchody, lekárnu, dopravu a koneckonců někteří i práci. Myslím, že tady musí mít lidé nejmíň problému s kardiovasculárními nemocemi. Kamkoliv jdou vždy jen dolů nebo nahoru.

Sestoupili jsme z rozhledny k pomníku lesníkům. Usoudili jsme že je to docelaromantické místo pro druhý pokus. Cedrik pochopil naše myšlenky a dal se bez okolků do díla. Bylo vidět, že už je zkušený. Ani jsme se nenadáli a bylo hotovo. Ani jeden nebyl vyplašený, takže se i „svázání“ obešlo bez křiku a strachu. Pokorně stáli a čekali až bude po všem.

Přijali jsme pozvání na prima oběd. Obával jsem se jak bude Cedrik reagovat na vetřelce ve svém území. Přichystal mi další samojedí překvapení, neboť ze choval spíše jako galantní hostitel než jako šelma. Podělil se dokonce i svou misku z vodou.

Po obědě jsme vyplnili potřebné papíry (krycí list) a vydali se v doprovodu Cedrika a páničky s měrem k hotelu. Ten leží na protějším kopci, takže zase dolů a nohoru. Ale jinak je tady krásně....