Jedeme domů

V neděli před odjezdem jsme se všichni sešli naposled. Cedrik s Anabelkou si to střihli ještě jednou. Vyrušil je poněkud agresivní hnědý pes jehož pániček se ho rozhodl, poté co viděl a pochopil co Cedrik s Anabelkou co dělají, pustit jej na volno. Ještě že pes nakonec projevil mnohonásobně vyšší inteligenci než jeho pán a nechal se přesvědčit k odchodu.

Rozloučili jsme se Cedrikem i jeho páničkou, nasedli do vlaku a uháněli domů. Anabelka odpočívala a dal bych krk za to že přemýšlela o Cedrikovi a 

otom co se o tomto víkendu dělo. Měla to napsáno v očích.

Její klid jí závidíme. My budeme klidní až se březost potvrdí. Prozatím máme v hlavách otazník nad našim veterinářem, který nás přemlouval k dalším a dalším odběrům na zjištění hladiny progesteronu. Vždy nám z výsledků řekl jen že je to málo a že bychom měli přijít znova. Podle něj bychom měli jít na odběry ještě v pátek. To už jsme byli na cestě za Cedrikem. Výsledky bychom měli v pondělí. Měl pravdu, nebo by nám v pondělí řekl že jsme to prošvihli?

Doufáme, že to dopadne jak má. Věříme, že příroda to zařídila po svém a správně. Takže držíme Anabelce palce...