Kalamita

    Tak už nás naši mladí opuštějí. Už nám zbývají poslední kousci. Na jednu stranu máme radost že malí mají nové rodiny, o kterých jsme přesvědčeni že je zahrnou láskou a že budou šťastní. Na druhou stranu je tu smutek. Na dlouhou dobu budeme bez štěňátek. Nějak si to už nedovedeme představit.

    Včera se nám děcka dostala nějakým nedopatřením do bytu. Anabel zřejmě hňápla po klice a dveře se otevřely. A „Den otevřených dveří“ štěňata využila do maxima. Začali lovem na dřevěné žirafy, pak zatočili s vázami, vytáhli si časopis „Psí sport“. Z té práce měli asi vysušené pacičky, takže si posloužili anibakteriání Indulonou. Naštěstí jsem do té spouště přišel z práce první. Vše jsem zadokumentoval na kameru a pak částečně uklidil. Potom jsem si sedl ven ke štěňatům, ta se ke mně přivinula, a já poslal „varovnou“ SMS Pavle. Nechtěl jsem riskovat že budu muset ještě volat „rychlou“.