Pondělí - první výlet

... Ráno se rozhodujeme vyrazit na kole. U snídaně začíná mrholit a jeden kolega přišel se zaručenou zprávou z internetu že do hodiny bude silně pršet. Tyhlety věci jako net, mobil, GPS podle mne do přírody nepatří. Hodinu jsme ztratili a dokonce i mrholení zesláblo. Jdeme se připravit a Anabel nám vůbec nepomáhá. Místo toho laškuje se svou kamarádkou.

Vyjeli jsme směrem k rybníku věžák. Údolí, kterým postupujeme je lemováno pískovcovými skalami, ve kterých si lidé sem tam umístili chatičku. Vypadá to pro majitele možná romanticky ale jinak je to hnus. Brzy projíždíme kolem dalšího rybníku a kolem dalšího mlýnu. Na mokrých kočičích hlavách jsem měl co dělat abych neupadl a nehodil kolo na Anabelku. Naštěstí se mi podařilo z kufrů vyskočit včas a hrozící pád ustát bez ztráty desítky. A to už jsme u kamenného mostu k dalším skalám. Jel jsem tu už třikrát a ještě nikdy jej nevyfotil. Tak konečně dnes..

           Přes most nejedeme a raději pokračujeme údolíčkem. Za chvilku  jsme u rybniční skály u rybníku Věžák. Anabel se dnes chce mimořádně běhat. Asi předchozí dny považovala za příliš prolenošené. Na dobré cestě mě táhne rychlostí přes 18 km/hod.

          Objíždíme rybník lemovaný věžemi, roklinami a slojemi. Pak začínáme stoupat a zanedlouho se nám poprvé objevují věže hradu Trosky. Jsou však v mlze.

           A pak šlapeme a šlapeme. Stále do kopce. Anabel mě štve. Pokud jedeme první, nechce se jí tahat. Nadšení z běhu už z ní asi opadlo. To jen když nás předjede pánička. Nesnese nikoho ze smečky před sebou a tak mě do kopce přímo vytahuje. Konec stoupání je v obci Troskovice. Je zde i konec počasí, které pro nás bylo milosrdné alespoň co se týká deště.

Začíná pršet a navíc začínám zmatkovat i já. Je zde jakési místní značení, které však nekoresponduje s mou mapou. Ty cesty, které jsou označeny zde, nejsou v mapě a naopak. Nakonec už v dešti orientuji mapu podle Trosek a snad odhaduji správný směr. Do toho docela hustě prší a tak je naše nálada docela u bodu mrazu.

Můj odhad kudy se vydat se ukázal správný a tak už za 300 metrů jsme na modře značené stezce. Začíná zase hustě pršet. Nacházíme však přístřešek a tak jsme před tím nejhorším deštěm chráněni.

Déšť trvá asi půl hodiny. Pak sedáme na kolo a vyrážíme na Nebákov. Dnes jsme ujeli jen asi 16 km. Zítra se určitě polepšíme (nebude-li pršet)...