Pozorování

       Včera jsme se s Anabelkou proběhli, prošli na běžkách. Užívala si hlubokého sněhu na okruhu, který jsme si vyšlapávali kousek za našim domkem. Šli jsme po práci, takže po tmě. Anabel vidí a cítí na rozdíl od nás daleko, daleko lépe. Vždy jsem trnul hrůzou, když jsem viděl že spozorněla, že se sebere a se mnou na popruhu se rozeběhne za stádem srnek, které tu jistě někde odpočívaly. Vzhledem k tomu, že má Anabel na postroji červenou blikačku a já měl na hlavě čelovku by to byla situace, pro pozorovatele, jistě komická...

A jak vypadá Anabelka mamina?

       Je milá, vyžaduje pozornost, ráda se přijde pomazlit. Možná více než dřív si hraje s plyšovým ledním medvídkem, který je velice podobný štěněti Samojeda. Drží ho v tlamě za hlavičku a packama masíruje medvídkovy záda. Že by probouzející se mateřské pudy? Asi ne, ale my se tak těšíme, že je prostě v tomto jednání vidíme...