RVÁČI

    Gauneři, gauneři, gauneři. Organizovaná skupina, lupiči, teroristi a URNA v jednom. To jsou naše milá štěňátka. Po sobotě nám jich zbývá jen 5. Amálku si necháváme, takže na prodej jsou samí kluci. Když všichni spojí síly, stane se z nich stroj na všelijaké neplechy, nepravosti a katastrofy.

    Za dobu co štěňátka rostla, vytahoval se do výšky na naší zahradě důmyslný systém zábran a bariér, který měl od řádění štěňat ochránit část zahrady a pár okrasných záhonků. Vždy, když štěňata našla způsob jak se přes bariéru dostat jsme ji zvýšili o pár centimetrů. Dnes nám zahradu rozděluje taková menší, skoro metr vysoká, zeď. Další zvyšování jsme vzdali. Pochopili jsme že sebevyšší stěna nebude nikdy pro štěňata žádnou překážkou. Jediné co na ně platí je nepřetržitý dozor (zakázané dělají neraději) a bílá umělohmotná tyčka, která poklepáním na okapovou rouru vyloudí varovný zvuk. Děcka když jej uslyší tak se vždy hned o překot vrácejí na „základnu“ (povolenou část zahrady).

    Ani tady ale nesmí zůstat bez dozoru. Oblíbili si Pavlou upravované a udržované záhonky. Milují mulčovací kůru a mulčovací tkaninu. Obojí máme roztahané po povolené části zahrady a obojí chybí již na záhoncích. Taky bychom to rádi vzdali, nemít obavy co taková mulčovací kůra udělá v trávícím traktu našich štěňat. Kolikrát už jsme ji lovili z hloubi jejich tlamiček. A o drobných kamíncích nemluvě. Netušil jsem že nějaké na zahradě máme a už vůbec ne že jich je tolik.

    Když už štěňata netrhají plachty, nehrabají v záhoncích, netrénují skus čelistí na kamíncích, tak se rvou. A když řeknu rvou, nemyslím tím takovéto štěňěčí, hravé kočkování. Myslím tím normální pouliční bitky. Šarvátky a řeže jak z amerických filmů. A vždy jde o „férovku“. Dva i více na jednoho! Takže se ozývá vrčení, mručení i kvičení. Z počátku jsme na to koukali s obavami a chudáka, na kterého si ostatní zasedli jsme ochraňovali. Ale věřte, nejde to dělat pořád. Dnes, když už uslyšíme postrašený a třeba i bolestivý výkřik, tak se z pozice zkušeného rodiče jen koukneme, děcka okřikneme a dál se věnujeme své činnosti. Člověk zkrátka nějak otupí...

PS: Ty potvory se perou vždy, když se prospí a tím si odpočinou. Poprvé se každý den cítí odpočatí ve dvě ráno....