Stále slepá štěňátka

    Daším zvukem je takové občasné kňučení. To se štěně dožaduje ohledů od sourozenců. Zpravidla se nachází na jejich hlavách a chce aby mu uvolnili nejbližší struk.

    Pak je pravidlené poknikávání. To štěně cestuje kolem Anabelky a snaží se upozornit na sebe maminku aby ho nasměřovala správným směrem. Toto poknikávání sílí, pakliže se nemůže maminčiny pomoci dovolat. Někdy lze štěně v kožichu nalézt právě jen díky jeho zvukovým projevům

    Zajímavé zvuky vydávají štěňata při spaní. To leží vklidu a pobrukují si. Klid občas přeruší záškub celého tělíčka a i broukání se na tu chvilku utiší.

    Další zvuky jsou varovné. Děcka dávají najevo že se jim něco nelíbí, že mají obavy, nebo chtějí zdůraznit svou převahu před sourozenci. Jde o zvuk, který se již trošičku podobá vyštěknutí. Ti největší ze štěňat tento zvuk vyloudí jako hodně hluboký.

    Pořád popisuji štěňátka, ale co Anabelka? 

       Tak především je Anabelka vzornou maminkou. O děti se příkladně stará, poctivě je čistí, krmí, přerovnává. Není divu že bývá unavená. Když už má starostí o děti moc, počká až štěňata usnou a vyleze si z bedny ven. Postaví se ke dveřím a prosebným pohledem se dožaduje puštění na zahradu. Tam si uleví, prochází se, protahuje a přitom si vše očichává. Počasí je pěkné, takže se asi vždy těší na pachy probouzejícího se jara.

    Má v sobě nějaké vnitřní hodiny. Vždy včas, přesně v době, kdy se první štěňata začínají probouzet a začínají hledat nějaký ten struk s lahodným mlíčkem, se Anabelka dostaví k bedně se štěňátky. Ne, nejde hned dovnitř. Jen je pozoruje. Až je jštěňátek probuzeno více, opatrně mezi ně vstoupí, zalehne tak aby zpřístupnila co možná nejpohodlnějí struky a čumákem si nahrne děcka k sobě. Když se přisají, začne je čistit jazykem. A až má hotovo, unaveně položí hlavu na postranici porodní bedny a odpočívá....

                   Štěňátka ležící a spící                                   Anabel ucítila že v přepravce byly štěňátka