Stezkou, nestezkou vlka aneb jak to vlastně bylo II.

.... Vydali jsme se na zpáteční cestu. Šli jsme ke spodní stanici nové šestisedadlové lanovky a pak k novému sportovnímu areálu, který tady vzniká. Myslí se tu nejen na zimu, ale rovněž na letní sporty. Můžete si zde půjčit kolo, koloběžku, vyvést se lanovkou a sjiždět některou s upravovaných tras. Dole je zase pro děti i dospělé dřevěné uhlířeské městečko.

V areálu jsem doplnil tekutiny i já. Na teploměru zde v nadmořské výšce 500 m se objevila hodnota 32!!! Děsivé.Vzpomínali jsme na ty co pokračovali a ne neoprávněně se obávali o pejsky. Loudali jsme se do Base campu. V Loučné byly i dřevosochařské dny, otevíral se sportovní areál /skatepark, fotbal. hřiště/ a tančírna. Je vidět že to tady v horách žije. Jak jsem se dozvěděl, v areálu v Loučné brzy přibyde i bobová dráha a krytý bazén.

.... V Base campu nás vyhledal veterinář dogtrekkingu a prohlédl Anabel. Zjistili jsme, že Anabelka zase trochu špiní. Pan doktor ji vyšetřil a vyjádřil podezření na zánět močového měchýře. Na žaludek jí dalživočišné uhlí. Pak se o Anabelku staral jako o vlastní. Tolik vyšetření kolik absolvovala za zbývající dny akce nezažila za celý život. Pan doktor byl neuvěřitelně ochotný a obětavý, což potvrdila jeho starost i o příchozí pejsky.

.... Na druhou stranu se zde prokázala i absolutní neúčast s osudem vlastních pejsků u některých účastníků. Hlavně startující z Rakouska, neurčitého pohlaví /startující za dámy/ a hodně drsného vzhledu co šla na 105 km trasu s dvěma haskounama. Zbývající 4 své haskouny, nechala přivázané na sluníčku. Pejsci se navíc porvali takže po našem příchodu jsme se zapojili do spontánní pomoci těmto pejskům. Museli jsme ty vlčí tvory převázat do stínu a napojit čerstvou vodou. S doktorem jsme se pak dali do ošetřování poraněného haskyho. Měl šrám pod okem. Doktor jej musel sešít. Jelikož sluníčko nezastavíte, a stín je neposeda,  museli sme proceduru stěhování pejsků několikrát opakovat. Bylo nám jich líto. Krásní pejsci, dva naprostí mazlíci, jeden nesmělý, a jeden hyrdý a pyšný. Nechtěl pomoc, dal mi najevo zubama že mám být hodně opatrný.

     Zbytek dne jsme se jen tak poflakovali, nechali Belku odpočívat. Pili jsme hodně ale tekutiny se z nás vždy rychle vyapřily. Anabelka měla dietu a my zase neměli chuť k jídlu.

     Začali se vracet lidi z krátké tratě, povídali o útrapách cesty i kráse hor. Vláďa Páral pobíhal s telefonem a v očích měl starost o organizaci svozu těch co vzdali, nebo kterým přestali jít pejsci.

    Až skoro noc dala zapomenout na šílené vedro které nás provázelo celý den.