To to letí...

    Štěňata bedlivě sledujeme a každý den je vážíme. Podle zápisu a následného přepočtu do grafu je vidět že přibírají stejnou křivkou i když je mězi nimi rozdíl i 300 gramů. Pomaličku se jim začínají otevírat očička. V noci, některé z nich začalo škytat. Hlasitě se projevují všichni, Zpěváček ale nejvíce. Někdy ze sebe vydá i docela výrazný štěk.

    Anabelka už mlezivo dávno vyměnila za řádné mateřské mléko. Už ji tak odpadla celodenní 24 hodinová služba, kdy se od štěňat téměř nemohla hnout. Poslední dny využívá krásného počasí a mezi kojením si chodí odpočinout ven na zahradu. To ale neznamená, že by pro ni kojení už nebylo vysilující. Vidíme to na jejím apetitu, kdy je schopna spořádat obvyklou porci a hned na to jít ještě žebrat o přídavek. Nevím jestli děláme dobře, ale dopřáváme ji podle její libosti. Dbáme ale na to, aby měl dostatek vitamínů, minerálů a stopových látek aby nám jen tak nepřibírala a nestrádala jinde.

    Jak to pak vypadá, když Anabelka poctí že je čas kojení?

    Zvedne se na zahradě a zvýrazem v očích: “Ach jo, už je to tu zase“ se vydá ke dveřím svého pokoje. Ví, že ji pořád sledujeme a že nebude čekat dlouho na otevření. Vstoupí pak dovnitř, přijde k porodní bedně, spočítá štěňata. Vypadá, jako by přemýšlela jak se tam k nim má usadit.

    Opatrně vleze do bedny a čumákem odstrčí překážející děcka aby si mohla lehnout a nastavit jim cecíky. To se neobejde bez hlasitých projevů nevole od odstrčených štěňat.

    Anabelka leží. Dosud většina štěňátek tvrdě spala. Vůně maminky je však rázem probudí. Začnou se vrtět, otáčet, mlátit kolem sebe nožičkama. Dávají se na zbrklý útěk za volným cecíkem. První štěňata se už s mlaskotem přisávají. Ten zvuk zřejmě vydráždí ostatní k ještě větší aktivitě. Už už jsou u maminky všichni. Opozdilci začínají šplhat těm prvním po zádech až k hlavičkám. Tuláček, jako vždy poslední, volí taktiku podhrabání. Je skoro nejtěžší a největší. Zaboří svůj čumák pod něčí nožičky a vší silou se dere ke spodním, zřejmě ještě neobsazeným cecíkům. Štěňata nad ním „stoupají“ nahoru. Některí jen tak tak udržují rovnováhu. Ti méně stabilní se překulují, sjiždějí do vzniklé trhliny a ukazují bříška. Nepustí se však cecíků a sají dál.

Tato vřava trvá několik minut. Pak se vše pomalu uklidňuje a každé ze štěňat drží v tlamičce svůj cecík a saje svůj daný počet nasátí*. Po chvilce první, nasycení, opouštějí tuto zkrumáš aby o kousek vedle ulehli do unaveného spánku.

*Štěně má v sobě zakódovaný potřebný počet nasátí. Vyplýtvá-li jej na něco jiného (třeba mu chovatel nastaví prst) nenasytí se tak jak by bylo potřeba. V případě kojení z lahve je problém malé dírky v dudlíku. Štěně nasaje svůj počet nasátí, ale jeho lahvička je ještě téměř plná. O další pití ale nejeví zájem. Když je naopak velká dírka, štěně vysaje celý obsah a ještě by klidně pokračovalo v baště dále.