Útěk!!!

    ...A máme tady první útěk z porodní bedny. Bohužel jsem nebyl u toho takže svědectví mám jen z vyprávění Pavly. O co tedy šlo? A o koho? Kdo jiný by mohl být aktérem útěku než náš Tuláček.

       Anabel se vrátila ze zahrady, kde si chodí užívat krásného počasí, klidu a vůní probouzejícího se jara. Včera k jtakovému tomu domácímu lenošení přidala sanhu o prokopání se k jádru země. Alespoň tak vypadala díra, kterou za sebou zanechala.

    Hned po očistě tlapek (přece nepůjde do bedny s nohami od hlíny) si šla zkontrolovat své ratolesti. Děcka ještě v klidu spala, sem tam se ozvalo zakňučení, ale jinak byl klid. Anabel si sedla k bedně a trpělivě čekala na povel od dětí, že mají hlad. Ten vskutku brzy nadešel (Anča má asi opravdu v sobě hodiny).

    Anabelka opatrně překročila postranice bedny, odšoupla čenichem štěňata aby si vytvořila místo a ještě opatrněji zalehla do kojící polohy. To co následuje po tomto úkonu připomíná hrnec plný vařícího mléka.

    Doposud spící štěňata se zničeho nic začínají hýbat. Začínají se různě otáčet a směrovat. Pakliže jsou ve směru kdy jim čumáček signalizuje že přímo před nimi je bradavka, dají se nezadržitelně na pochod. Když říkám nezadržitelně, vím o čem mluvím. Neexistuje překážka, která by je zastavila. Brzy jsou u Anabelky. Ty první se už už přisávají, ale ti, kteří se trošinku zpozdili jim to nechtěhí dovolit a různě je odstrkují.

    Štěňata po sobě vzájemně lezou, odstrkují se, bojují. Jednou jsou dole, jednou nahoře. Jednou najdou jakžtakž pohodlnou pozici, ale v zápětí mají na sobě tři ležící sourozence.

    Tenhle ten klokot trvá nějakou chvíli. Pak se začne vše uklidňovat. I v tom zmateném klubku bílých kožíšků je poznat že všichni nalezli to co hledali. Teď se jen budou seřaďovat, aby proces kojení lahodil i oku pozorvatele. Za nedlouho není ani stopa po boji. Je vidět jen 8 válečků, spořádaně ležících vedle sebe.

    První z nich co se nasytí se vydávají za odpočinkem. Někdo se přemístí na druhý konec bedny, jiný se spokojí s poloviční vzdáleností. Jeho pohyb ustane z ničeho nic. Jen se tak v přesouvání zastaví a spí.

    To ale není případ Tuláčka. Ten se včera vydrápal po hlavičkách svých sourozenců na kožíšek maminky. Stále stoupal a stoupal, až se ocitnul na nejvyšším bodě Anabelčna boku. A vzhledem k tomu, že se Anabelka opírala o postranici porodnice, to už neměl na svobodu daleko. Připlazil se po kožichu až k bočnici, opřel se předními packami, vytlačil nožičkami své tlusťoučké tělíčko a...

    Žuch. Svalil se vedle porodnice na koberec. Ani nepípl a pokračoval v útěku. Pavla jej však včas odchytila a vrátila zpět. Kajínka jednoho....