Zelený

    Porodní bedna se pomalu, ale s nezadržitelnou nevyhnutelností mění v nádrž plnou klokotající, bublající, ševelící pěny. Bílé kožíšky stále mohutnících štěňěčích tělíček se neustále hýbou, přelézají se, koulejí se přes hřbety i přes sebe. Štěňata se staví na zadní a vypadají že chtějí vzít přes stěny porodnice do zaječích.

    Tato aktivita trvá vždy nějaký čas po kojení. Pak se jedno štěně za druhým uprostřed pohybu zastaví, ztrvdne a usne. Až na jednoho. Je jedním z největších, má moc heboučký kožíšek a zelenou mašličku. Fyzicky i pohybově převyšuje sourozence o pár dnů. Zatímco ostatní se už snaží spát on se batolí kolem, ke každému čuchá, do každého drbe a každého chce kousnout. To dělá vždy v pravidelných obchůzkách celé porodnice. U každého sourozence vydrží přesně do doby, než ho probudí a než mu sourozenec hlasitě vynadá za jeho troufalost. Ani pak není spokojený a pokračuje v obchůzce.

    Štěňata si ověřují co už umí. Poněkud nejistě už dokáží stát na všech čtyrech. Mají rozvinutý sluch, jsou schopni se vydat za zvukem. Už poznaly na co mají nosánek. Očuchávají vše a všechny. Taky si pěkně z blízka všechno chtějí prohlédnout.

    Nejvíce zábavné je ale pozorovat jak si zkoušejí hlas. Od slabého pobrukování, přes poštěkávání až po občasné hlasité štěknutí, někdy napojené po sobě do jakého si krátkého zavytí.

    Včera štěňátka poprvé okusila Nutrilon. S jazýčkem ještě neumí. Jsou schopni z malé misky zacákat celou místnost. Z flašky jim to jde lépe, ale zase nechceme aby si lahev oblíbily a daly pak přednost jí před cecíkem Anabelky....